Danieli, můžeš se našim čtenářům krátce představit?
Dobrý den, jmenuji se Daniel Navara, je mi 22 let, vystudoval jsem Gymnázium Příbram a jsem studentem Univerzity Karlovy v Praze oboru politologie a mezinárodních vztahů. Také v současné době reprezentantuji ČR v amatérském kickboxu ve váze do 81 kilogramů.
Takový fešák! Neperou se o Tebe holky – fanynky? Jak na to reaguje přítelkyně?
To je celkem otázka na tělo :) V současné době přítelkyni nemám. Spojit přítelkyni se školou a sportem je dost náročné. Například v období hubnutí (cca 7 kilo za měsíc, abych splnil váhovou kategorii) to se mnou není procházka růžovým sadem. Každopádně určitě z toho nechci udělat seznamku a za nazvání fešákem samozřejmě děkuju. Občas si totiž jako útěchu při prohře říkám, že je důležitější vypadat dobře a ne vyhrát. :)
Jak jsi se dostal k tomuto sportu a kolik let je součástí Tvého života?
Ke kickboxu jsem se dostal v 11 letech díky mamce, která chtěla abych bojoval s nadváhou. Dlouho jsem byl bojácnej a nebral to vůbec vážně, až v 16 letech jsem začal závodit a chytlo mě to naplno. Dneska jsem u toho už 11 let, takže mám takový výročí půlky života v tomhle prostředí a stále mě to baví. Dneska musím říct, že jsem si v hlavě srovnal spoustu věcí, dost to utvořilo můj charakter, postoj k reálnému životu a přišel jsem na to, že se tím hlavně bavím. To je na sportu nejdůležitější. Vlastně i na životě. :)
Podporuje Tě rodina? Přeci jen, kickbox není úplně bezpečný sport..
Na to asi nejde říct nic jiného než známou frázi: ”Tak určitě”. Bez podpory rodiny se všechno dělá daleko hůř. To naše rodina se v období závodů mění na tvrdé jádro fanoušků, které sleduje zápasy občas v hale nebo vždy doma na internetu. Ale moje mamka to nemůže vidět ani na internetu. Ta mi vždy fandí jen v duchu. A dále mě velmi podporuje celý tým Iron Fighters, za který boxuju, příbramský Tilius team, přátelé a známí. Sport mi přijde nebezpečný jako každý jiný, možná i méně kvůli tomu, že si dáváte větší pozor. Ikdyž ne každému se zdá boj dvou lidí pro zábavu jako dobré využití volného času.
Měl jsi někdy nějaké vážnější zranění?
Nechci to zakřiknout, ale mezi nejhorší zranění patří naražené kosti, klouby nebo odražené svaly (nejvíce na stehnech).
Kolik času týdně tomu věnuješ? Máš i jiné koníčky?
Snažím se splnit aspoň 8 tréninků týdně (1 trénink = 1,5 hod). Pokud se počítá spánek a představa o tom, proč nedělám sport, kde se investuje více peněz do sportovců v přípravě, tak ano. Jinak jsem rád, když můžu odpočívat nebo mám sílu něco dělat do školy.
Jak vypadá Tvůj běžný den?
Mezi 7-8 hod ráno vstanu, což se mi vůbec nechce, jdu buď do školy nebo na trénink. Přes poledne a odpoledne se snažím zařídit obyčejné věci v životě a večer mám buď druhý trénink, nebo vedu lekce kickboxu v pražském Tiger team Praha. To vše zaléží na tom, jak mám naplánovaný týden od mého trenéra kickboxu A. Škeříka, kamaráda H. Hrabíka pomáhajícího mi s mojí silovou a fyzickou přípravou a také učitelů ve škole. No a nebo někdy vůbec nevstanu. :)
Pokud se nemýlím, patříš do české reprezentace. Na jakou výhru jsi nejvíce hrdý?
V roce 2012 jsem patřil do juniorské reprezentace a na MS juniorů WAKO jsem prohrál s polským reprezentantem, který nakonec mistrovství vyhrál. O rok později jsem mu porážku na turnaji v Praze vrátil. V roce 2015 jsem se probojoval do seniorské reprezentace a na říjnovém MS WAKO v Bělehradě mě porazil, v disciplíně lowkick, až v semifinále ruský reprezentant, který také v následném finále vyhrál světový titul. A o měsíc později, v listopadu, jsem absolvoval další MS WAKO v Dublinu akorát v disciplíně fullcontact (U seniorů je 7 disciplín, které jsou kvůli velkému počtu závodníků rozděleny do dvou turnajů.) a bohužel jsem hned ze startu prohrál znovu s ruským zápasníkem, který také celé MS vyhrál. Takže možná je to zvláštní, ale nejvíce si vážím těchto porážek. Prohry mnohdy posunou člověka dál, a kdyby ne tak alespoň člověka připraví, že né vždy člověk vyhraje a musí to zkousnout a pokračovat.
Kolik zápasů už máš na svém kontě?
Absolvoval jsem 31 zápasů v plnokontaktních disciplínách kickboxu. I s čistým boxem a pár polokontaktky (údery nemají maximální sílu) jich mám 40.
Chystáš se v nejbližší době znovu do zahraničí?
Teď v únoru mě čeká mezinárodní turnaj na Slovensku.
Jak vypadá taková příprava před zápasem? Musíš dodržovat i nějaký specifický jídelníček?
Předzápasová příprava je u každého jiná. Já ji rozděluji na silovou a vytrvalostní, samozřejmě ke konci nasazuji dietu, která mi pomůže dostat dolů kila nad.
Čeho bys chtěl dosáhnout v životě?
Mým snem je vyhrát MS WAKO, teď jsem si přivezl z Bělehradu 3. místo, tak snad za dva roky budu moci bojovat o zlato znovu. Tento rok bych se chtěl pomocí Mistrovství Evropy WAKO dostat na World Games v roce 2017, ale není jasné, zda moje kategorie a disciplína bude mezi vybranými na těchto hrách. Kromě toho chci dostudovat školu a skončit tak, aby mě život bavil. To mi přijde jako důležitý boj každého z nás.
Budeme Ti držet palce, ať se Ti sen vyplní, děkujeme za rozhovor! :)
Také mockrát děkuji.
zdroj: redakce TJF
