Málo kdo z Příbrami to ví, ale naše město je reprezentováno napříč republikou i díky partě kluků, kteří jezdí závodně countrycross a endurosprint. Proto jsme se s kluky sešli a snažili jsme se trošku představit jejich tým, který se nazývá Orange pro-racing Příbram. Objasníme Vám, co to vůbec motocross a enduro je.
Celkový počet kluků v týmu je šest, ovšem na rozhovor se sešli pouze ve čtyřech: Honza Kortan, Míra Hůla, Vláďa Vyšín a bonusový host Tom Kolanda, který se snaží klukům předat zkušenosti, ale oficiálně pod Orange pro-racing nepatří.
Kdo jsou kluci z Orange pro-racing Příbram a co to vůbec je?
Vláďa: Jsme parta kamarádů, co od malička jezdí na motorkách. Časem jsme k sobě ještě přibrali pár nových kluků, kteří se také zbláznili do motorek. Loni na podzim jsme se rozhodli udělat si svůj vlastní tým. A to proto, abychom jsme se na závodech sladili, ať už v barvách dresů, nebo i v organizaci a tréninkách. Název Orange Pro-racing je založen na oranžové barvě vztahující se ke značce KTM. Pro-Racing už je jen takový přívěsek, zkrátka takový doplněk, který má vyvolat pocit důležitosti a vzbudit v nás závodního ducha.
Honza: Oficiálně ale nejsme nikde vedený jako tým, což bychom chtěli do budoucna změnit. Chybějí nám ale spolehliví lidi.
Jaký je rozdíl mezi endurem a motocrossem? Co vlastně z toho jezdíte vy a proč?
Honza: Já si myslím, že nejlíp popíše motocross a enduro Tomáš Kolanda. Má bohaté zkušenosti v obou směrech.
Co se týče mě, tak já jezdím countrycross, což je závod, který je z části motocross a z části enduro. A to mě na tom baví.
Tomáš K.: Motocross je sport, který se jezdí na dvě rozjížďky, které trvají většinou 20 minut a dvě kola. Na rozdíl od endura čí endurosprintu. Enduro se jezdí buď na 8 až 10 rozjížděk enduro testu nebo cross testu. Nebo na vložky.
Ale my tento rok jezdíme countrycross a Endurosprint, hlavně jako přípravu na Enduro. Já jezdím sice oboje, ale víc mě baví Enduro, jelikož mi přijde těžší a náročnější než motocross. Hlavně v něm jsou stále nové prvky, takže je pořád co nového se učit.
Vláďa: Motocross je hlavně závod na uměle vytvořené trati. Jsou tam skoky a vše se odehrává na menší ploše. A to je pohodlnější pro diváky z hlediska přesunu. Tím, že se za den většinou jedou jen dvě krátké rozjížďky plus kvalifikace, tak musí jezdec pořád jet na maximum.
Za to enduro, to je čistě přírodní záležitost. Trať vede po lesích, polích nebo loukách, a to v krátkých měřených časových úsecích. Mezi časovkami je tak možnost odpočívat. Musí se ale stále udržovat tempo.
Crosscountry je čistě vytrvalostní závod trvající více hodin. Je třeba si proto umět rozvrhnout síly a nepřepálit to hned na začátku. Trať pro tenhle typ závodu je složena jak z prvků motocrossu, tak i z endura.
Mně osobně motocross nikdy nepřitahoval, a to kvůli vysoké rychlosti a hromadnému startu se spoustou motorek. Prostě je to tam vždycky řežba. Samotná motocrossová trať také není nic pro mě, a to proto, že mě nebaví celý den stále dokola objíždět jeden krátký okruh. Tuhle sezónu jsem zatím odjel kompletní seriál AČR v crosscountry plus pár dalších pár závodů z jiných seriálů. Do budoucna, což znamená už možná v příští sezóně, bych se chtěl přesunout na endurové trati. Do prvního startu na enduru to ještě bude stát ještě hodně dřiny a zlepšování.
Míra: Co se týká countrycrossu, tak každý závod ve třídy HOBBY se jede 60 minut, některé závody třeba od ETK nebo CAMPS se jednou až 140 minut, proto je opravdu důležitý si rozvrhnout síly, jak už zmínil Vláďa.
Jak je tento sport pro vás časově náročný?
Tom: Časová náročnost tohoto sportu se odvíjí od spousty věcí. Trénink by měl být aspoň 2krát týdně, aby byla alespoň nějaká připravenost na závody. Ale na to moc čas nezbývá, takže se většinou jezdí ze závodů na závod. Příprava je většinou jen přes zimu, když nejsou zrovna podmínky na ježdění. Jinak nejlepší přípravou je trénink samozřejmě.
Honza: Ať jde o jakýkoli sport, tak to vždy chce dělat kvalitně a to většinou nějaký čas a úsilí zabere. Snažím se trénovat na motorce alespoň 2krát týdně a k tomu chodím dvakrát až třikrát týdně posilovat. O víkendu jsme pak většinou na závodech.
Míra: Trénink máme hlavně individuální, každý trénuje podle svého volného času. Společně trénujeme hlavně o víkendech, když se nejede žádný závod.
Jezdíme trénovat na domácí trať nebo děláme vyjížďky do lesů. Na trati máme trénink kolem dvou hodin, vyjížďky jsou pak na celý den.
Vláďa: Když to jde, alespoň jednou za týden se jdu svézt. Jinak každý víkend od soboty do neděle jsem celý den na motorce v lese.
Co se týká závodů, obvykle začínají pátečním večerním odjezdem a končí nedělním pozdním návratem. Závod je tedy velmi časově náročný, ale stojí nám to za to. Tyhle víkendy jsou na tom celém to nejlepší.
Jak dlouho každý z vás jezdíte?
Míra: Já sem relativně nováček, na enduru jezdím tři roky, ale aktivněji jen rok.
Honza: Na motocrossové motoce jezdím rok a půl. Když odečtu mojí pauzu kvůli zranění ramen, tak je to rok. Což je hrozně málo a musím se ještě hodně co učit.
Vláďa: Já osobně jezdím od malička tak po polích a loukách. A teď první rok jsem vyjel na tratě a závody.
Honzo, jelikož vím, že jsi měl před rokem úraz v Bělé a stále se dáváš postupně dohromady, mohl bys nám říct, co se ti vůbec stalo?
Honza: Úraz jsem měl vloni v Bělé. Už od rána to byl den blbec. Když jsme s kluky procházeli trať, tak jsem nadával na dvě místa, kde to bylo hodně nebezpečné.
Před námi startoval přebor a na jednom z těch dvou míst spadl závodník hned v prvním kole a ošklivě si poranil páteř a kyčel.
V našem závodě se mi hned nepovedl start a odjel jsem až poslední. V tu chvíli jsem chtěl všechny dohnat a jel jsem bezhlavě, hlavní místy jsem věděl, že už na to ani nemám. Když byla dvě kola do konce, tak jsem nezvládnul motorku a obejmul jsem strom v tom místě, které se mi nezdálo už před závodem. Každopádně po této srážce jsem si vyhodil obě ramena. Postupem času jsem se dával dohromady a začal jsem zase závodit. Letos v březnu jsem měl úraz doma opět na rameno, tak jsem tentokrát už musel na operaci.
Teď po roce jsi byl opět na místě činu v Bělé pod Bezdězem. Jaký jsi měl pocity před závodem a celkově ze závodu?
Honza: Ze závodu v Bělé pod Bezdězem jsem měl velký respekt, ale zároveň jsem chtěl trať pokořit a dojet. Nešlo ani tak o umístění, jako to dojet ve zdraví. Jinak trať byla dost náročná a rychlá jako v loňském roce.
Nyní máte po sezóně. Zajímalo by mě, co vás čeká během zimy, zda budeme plánovat nějakou zimní přípravu a hlavně jak byste hodnotili svoje úspěchy za tuto sezónu?
Míra: Pokud počasí dovolí, tak co nejvíce sedět na motorce a taky nabírat fyzičku v posilovně. Zimní příprava je přes sezonu hodně důležitá.
Sezona byla v celku pro tým úspěšná, skoro z každého závodu přivezl někdo z týmu cenný pohár. Co se týká přímo mě, tak jsem se závody spokojený, jen by to chtělo na příští rok přidat víc plynu (řekla moje žena). Každopádně i tak jsem se celkově umístil na 3. místě.
Honza: Zimní přípravu bude každý z nás dělat individuálně. Na začátku sezóny se pak ukáže, kdo makal a kdo to flákal.
Sezónu bych hodnotil kladně. Zotavil jsem se ze zranění, což bylo pro mě velmi důležité a znova jsem se posadil na motorku. Jen mě mrzí, že kvůli zranění jsem vynechal závody, na které jsem se těšil. Ale i tak jsem nějaký ten pohár dovezl a toho si moc vážím. I tak mám ještě před sebou hodně práce, abych se posouval dál a dál.
Vláďa: Odjel jsem všechny závody jednoho seriálu a svou 100% účastí a sem tam i nějakým dobrým výsledkem jsem si vyjel celkově 2. místo v seriálu ve třídě E3.
Zimní přípravu nijak neřeším. Dokud bude hezky a nebude mrznout, tak budeme o víkendech pořád s kamarády jezdit. Na novou sezónu jsem přešel z čtyřtaktu na dvoutakt, takže se budu učit.
Co se týká nové sezóny, plánujete nějaké změny i v členech, popřípadě nové motorky, navázání spolupráce se sponzory?
Honza: Když začal tým Orange pro-racing, tak plány byly opravdu velké. V týmu bylo spousty lidí. Ale postupem času se tým hodně zužil. Do příští sezóny bych hrozně rád měl tým spolehlivých lidí a pravidelných jezdců, s kterými budeme objíždět závody.
Míra: Na novou sezónu zatím žádné velké plány nejsou. Hlavně se snažit jet co nejvíce závodů. A pokud to vyjde, tak bych chtěl mít na novou sezónu novou motorku.
Vláďa: Budu akorát opakovat, ale členové nám zatím jen řídnou, a tak si netroufnu odhadnout, kolik nás bude na jaře.
Jak jsem říkal, už jsem momentálně přešel ze čtyřtaktu na dvoutakt. Potom, co se s kluky dohodneme, založíme oficiální sportovní tým. Já sám bych chtěl jako první týmu Orange Pro-racing věnovat nějaké peníze a to formou sponzorského daru.
Tom: Novou sezónu bych chtěl zahájit pokud možno na novém stroji a pořádně se do toho obout. Když se vše bude dařit, tak zkusíme získat pár sponzorů, abychom jsme se mohli šoupnout zase o něco dál a zlepšovat se.
Co se týká nových členů, budeme rádi, když se tým rozroste o pár dalších dobrých a spolehlivých lidí.
Tome, budu reagovat na tvojí poznámku, že uvítáte další dobrý a spolehlivý lidi do týmu. Mají tedy šanci i holky, které by se k vám chtěly připojit, nebo budete chtít udržet Orange pro-racing Příbram jako mužský tým?
Tom: O pohlaví jsem se nezmínil, takže klidně přijmeme do týmu i slečny. :)
Máte nějaký vzkaz pro čtenáře na konec?
Honza: Doufám, že se k nám někdo ze čtenářů přidá. :)
